Montenegro 2008 s Alpinou na Blog.cz

Mili pratele,

protoze se na nasem letosnim PFku objevilo par fotek z nasi spolecne dovolene s CK alpinou, vzpomeli jsme si i na vas. Prejeme vsem krasne Vanoce a do noveho roku spoustu stesti, lasky, smichu a podarenych veci.

Tentokráte se na Helču opět usmálo štěstí. Prej proto, že ji nemám rád, tak má kliku ve hře. A ta hra byla tentokráte hodnotná, neboť z toho vykrystalizoval zájezd s CK Alpinou. Chvíli jsme rozmýšleli zda pojede sama, ale když nabídli slevu ze zájezdu i mně, nebylo co řešit.

V místě odjezdu se značnou časovou rezervou pozoruji příchozí lidi. No to mě teda podrž, to jsou teda týpci. Myslím, že bude veselo. Jenže ve stejný čas odjížděl i bus do Rumunska a všichni ti "exoti" nastoupili tam. Osazenstvo našeho autobusu se zdálo normální. S malým napětím všichni očekávají přejezd černohorské hranice, neboť dle nového nařízení se nesmí přivážet žádné jídlo. Ale nic se neděje a my litujem, že ho máme tak málo. Aspoň nepovezeme nic domů.

Pohoří Durmitor nás vítá svou typickou odpolední bouřkou. V kempu je nám neškodná, takže je čas na společenské hry a seznamování. Je nás tady odhadem 25, z toho jde 15 lidí na přechody a zbytek bude vyrážet z kempu nalehko. Autobus nás popoveze na druhou stranu pohoří, abychom jej tak nějak cik cak mohli prochodit. Cílovou stanicí je opět kemp. No, busu se na horské silničce moc nechce. Do kopce to nejde a kouří, z kopce zase smrdí. Jen nás všechny znervozňuje, že klesáme a klesáme. Na první den je naplánován výstup kaňonem Komarnica. Prakticky celý den stoupáme tu výšku, kterou nás autobus svezl dolů. Cesta vede z počátku širokým údolím, po té lesem a korytem vyschlého potoka. V místě, kde končí stromy, přiložíme do batohů dřevo, abychom si na tábořišti udělali ohýnek. Zatím co vaříme a hrajeme slovní hry (kontakt), tak si mlaďoši Nikola ze Standou vyběhnou na blízký kopec. Mládí vpřed! I když mne to taky láká, hlad mne drží při zemi. Večer ještě chvíli debatujeme o plánu, trase, časech a možných záludnostech dalšího dne, jako pak i každý další večer.

Protože jdeme hromadně, cestu si krásně vychutnávám. Není kam se honit a nechápu ty vepředu, jak se můžou stíhat ještě k tomu kochat. Ještě že máme sebou i pomalíky, kteří jdou rozumnějším tempem. Však není důležitá rychlost, ale vytrvalost. A vůbec, jsme na dovolené a je potřeba si ty hory pořádně užít.

Trasa je zvolena velmi rozumně. Občas někde necháme batoh a na vrcholky jdeme nalehko. Navíc se cesta dá semo tamo i zkrátit, takže pohoda i pro případné pohodáře. Ujít ale všechno, co má CK v propozicích, dá pořádně zabrat. Navíc musí přát počasí, což nám se daří. Naše obavy před odpoledními bouřkami nebyly nutné. Dařilo se hromadně vstávat v 6h a opouštět tábořiště v 7:30h. Nejvíce na mne ale z celých hor zapůsobila Ledová jeskyně. Možná i proto, že poskytla příjemný chládek.

Durmitorské Černé jezero připomíná Štrbské pleso, jen tady nejsou ty hotely a v jezeře se můžeme vykoupat. Škoda, že si v místní hospodě člověk díky cenám připadá jako v Německu. Nás ale čeká v kempu velký flák jehněčího masa. Mňam, mňam, mňam. U večerního posezení s ohněm a kytarou si člověk připadá jako by ani nebyl na zájezdě s CK, ale na obyčejném bezva táboře.

Pohoří Bjelasica svým charakterem připomíná Nízké Tatry, jen je tak nějak zatočené do podkovy. Když po poledni vycházíme od Biogradského jezera, je slyšet bouři. Celé tři hodiny strmého výstupu ji slyšíme i cítíme "za zadkem". Spadne pár kapek, ale to je pro dnešek vše. Zatímco já si nic netušíc vybíhám na blízký kopec, ostatní v sedle fotí vlasy holek, které díky blížící se bouři popírají zákony gravitace. Prcháme na tábořiště u Šiškova jezera s pracovním názvem "bahňák". Docela nás překvapuje skupinka jednodenňáků, která v 18h večer prochází kolem. Nějak si spletli správný hřeben, takže si maličko zašli.

V dalším dni nás čeká nejvyšší vrchol pohoří a obcházení vojenského objektu na vrcholku Zekovy glavy. Když si vyběhnu na vrcholek Troglavy, vidím, jak se přímo proti nám žene malý, černý bouřkový mrak. Vypadá malý a neškodný, ale mne je jasné, že tentokráte zmoknem. Nevím proč, ale myšlenky na bouřku mne vůbec nenapadly. Ze zpožděním přicházím do sedla k ostatním, kteří právě obědvají. Nechce se mi zastavovat a raději bych se viděl v cca 20min vzdáleném stavení. Nemám rád déšť na horách, ale argument, že s plným žaludkem se prchá před deštěm lépe než s prázdným, mne zastavuje. Během chviličky víme, že to není dobrý. Pomalu prcháme. Já, neboť když už jsem se zastavil, tak co bych se nenajed, se zvedám s Helčou poslední. Uděláme pár kroků a slyším praskání ve vlasech, do pr.. do pr… do pr… k tomu se přidává brnění obou rukou. Ránu blesku ani nevnímám a padám k zemi. Mám pocit, jako by mnou projel, ale vím, že to byla jen statická elektřina. Popadá mne zmatek a jsem lehce v šoku. Najednou si uvědomuji, že místo abych šel po cestě blíže svahu, jdu na straně dál od svahu a tudíž se stávám pro blesky docela přijatelným hromosvodem. V podřepu se přesouvám na správnou stranu vozové cesty a utíkáme. Na několik hodin nás zachraňuje přístřešek a nakonec i místní minibus, svážící nás za vydatného deště dolů do údolí, kde nás neplánovaně čeká náš autobus.

Poslední, jednodenní výlet do pohoří Komovi má malý háček. Po jarních povodních je neprůjezdná silnice a my musíme tedy jet 100km objížďkou. Nemám z toho dobrou náladu, protože mám pocit, že s ohledem na bouřkové počasí a časovou náročnost objezdu jsou jakékoliv výstupy ohroženy. Naštěstí se tentokráte bouře trochu opožďuje a můžeme si ji vychutnat dole v hospůdce po výstupu na Kom Kučki 2487m. Škoda, že jednodenní část výpravy dnešní večer postrádá svého průvodce…..

Závěrem našeho zájezdu se dvakrát ještě stihneme dosytnosti vykoupat v moři a udělat si výlet v pekelně rozpálené Paklenici.

O tom, že zájezd byl ještě suprovější, než vůbec mohl být se snad nemusím rozepisovat.

V dotazníčku, který jsme dostali k vyplnění mne zaujala otázka zda doporučím zájezd svým známým. A taky že jo. Kluci podobného typu jako já, mají docela problém najít si slečnu na výlety do hor. Takové přece po hospodách či diskotékách nechodí. Teď už však vím kde je hledat. Ony jezdí s CK Alpina, takže všichni nezadaní kamarádi, neváhejte!!!

článek k nalezení taktéž na: http://pavlos.bloguje.cz/

pár foteček ze zájezdu: http://truhlik.rajce.idnes.cz/Cerna_hora_26.6.-7.7.2008/

stránky CK Alpina: http://www.alpina.cz/zajezdy/durmitor-bjelasica

Zdravim vsechny ceske Cernohorce…..

Dekuji Lukasovi za ty sepsane emailove adresy. Ja jsem to doma dala do tabulky, takove pro ty, co maji obcas vypadky pameti jako ja [dala jsem tam jen nepatrne vic informaci]. Bohuzel si nejsem jista, zda jsem vse opsala z meho notysku spravne,tak se na to prosim vsichni mrknete a kdyztak poopravte,- budu za to moc vdecna.

Uz je to par dni, nekteri jsou doma a uzivaji si krasne prazdniny a nekteri z nas si uz uzivaji takove te vecne prace. Ja jsem uz take nazpatek v Anglii. A jak jinak nez ze jsem priletela do naprosto destive Anglie. Ale asi si to maticka priroda rozmyslela a kdyz jsem sem opet dorazila, ode dneska uz neprsi a ma byt lepe [ uz se ukazuje I slunicko]. Tech 34 stupnu, ktere byly na Cerne Hore, tu skutecne nehrozi. Mame tu krasnych a pro nekoho studenych 18 stupnu. V noci se budim a nejak mi trva pochopit, ze uz nejsem ve stanu a neobklopuji me lesy, nybrz jsou kolem 4 steny a ta hlasita hudba je muj budik,ktery se me snazi vyburcovat z vlastni postele.

Doufam ze nebude vadit,kdyz si vas zaradim do meho ICQ a cas od casu se ozyvam tou cestou. Emaily mam moc rada, ale ono mi to trva nez nejak napisu. ICQ je diky sve podstate lepsi, ze si clovek popovida primo.

Jo, chtela bych se zeptat, kdo pojede na ten sraz Alpiny. Ja o tom docela premyslim a mohu pri te prilezitosti dopravit nejake ty fotky. Jeste je stale nemam, jelikoz jsem dneska nemela cas jit do mesta. Tak budu asi muset cekat az do pristiho tydne, nez si budu moci rozlozit fotky na koberec a kochat se a vzpominat na ty uzasne chvile s vami vsemi.
Jinak blog je super napad. Verim, ze i Adam najde par chvilek a sestavi neco,kde budeme mit pro nase poteseni nejake spolecne fotky.

Tak se zatim loucim, mejte se vsichni co nejlepe,
Lucie

Takže začínáme ... tyhle stránky vznikly kvůli fajnové dovolené v Černé hoře a kvůli tomu, aby se z toho jen nestala vzpomínka letošného léta. :-)

Tom